Ano. Máme všichni doslova oči na vrch hlavy, jak se říká. Hrozba z Ukrajiny, Ruska, islamisté, migranti, v podstatě už nic jiného kolem sebe neslyším. Máme strach. Oprávněný. Bojíme se o své děti, o sebe samé, o osud naší rodiny, země, existence.
Ale...musíme i nadále živit své rodiny, nikdo nám nic zadarmo nedá (zde opět teoretický prostor ke konfrontaci s běženci) a tak každý den znovu a znovu jdeme do práce, do školy. S jediným rozdílem - máme zase o něco větší strach.
Přijdeme do práce nebo domů, pustíme počítač, skočíme na facebook a už se to sype. Jeden článek za druhým, islamisté, Ukrajinci, titulky jako: "Evropa to má sečteno", "Dobře už bylo" a mnoho dalších a dalších. To samé ze zpravodajských serverů a i večer, když si pustíme zprávy v TV.
Není vůbec jasné, kdo že tahá v tomto všem za nitky, objevují se různé teorie, spekulace a domněnky. Někdo se v nás cíleně snaží vyvolat strach. Někdo se zatraceně moc snaží, abychom viděli různá hrůzná videa vražd, mrtvých dětí, zoufalých lidí. A tak dříve, než dojde k jakékoliv osobní konfrontaci, je nám předloženo mnoho důkazů, které se v důsledku ukáží být několik let staré, vytržené z kontextu a často velmi zavádějící a zmanipulované. Jen proto, abychom měli strach. Strach.
- Strach z nebezpečí je tisíckrát horší než nebezpečí samo. -- Daniel Defoe
Strach je nejhorší pomocník a rádce. Strach nás tlačí dolů do kouta. Uzavírá nám cesty k osobnímu štěstí. A jsme to bohužel my sami, kdo si umocňuje strach pomocí sociálních sítí a médií, kdo si v něm libuje. Nelze popřít fakta, nelze popřít, že se děje něco vážného. Ale proč bychom měli podléhat prohře, proč bychom se měli cítit ve válečném stavu, když žádný není, proč se máme nechat utiskovat negacemi? Mnoho z nás zná teorii pozitivního myšlení a jeho síly. Vše v životě může být a často je tak, jak si to sám člověk naprogramuje. A pokud kolektivně přijímáme tuto negaci, tak se opravdu může zhmotnit a opravdu může nastat to, co všichni tak zarytě proklamují.
Myslím si, že je nutné změnit přístup. Je nutné si uvědomit, že jsme tu my, naše vlastní já, kdo určuje, co a jak bude dál. Přestaňme mít strach a postavme se k problémům čelem. My jsme tady doma, my máme mít jasno v tom, co chceme a nechceme. Jaká pravidla jsme a nejsme ochotni tolerovat, do jaké míry jsme nebo nejsme ochotní pomáhat bližním svým i cizím. Začal jsem vyhazovat z facebooku články související s výše popsanými tématy. Nezavírám před problémy oči, pouze jsem se nadechl a odpočinul si. Pokud chci být v obraze, podívám se na zprávy, nebo přečtu jakékoliv noviny. Ale vydírat se již nenechám. Nenechám se utlačovat negativními zprávami, protože toto je můj život, který chci žít a ne se jen strachovat.
Slyším už hlasy skeptiků, kteří říkají, že jednou si na to vzpomenu, až bude zle. Ano, žijte si životy plné strachu, nebráním vám, je to každého věc. Ale já touto cestou jít nechci. Nejsem ani sluníčkář, ani příznivce migrantů. Jsem jen člověk, který se cítí být manipulován. Je třeba jasně a nahlas definovat pravidla a ty vymáhat po všech, kdo chce tady žít, ať je to Vietnamec, Čech, nebo Syřan. K vymáhání práva a obraně slouží policie, soudy, vojsko, které musí nekompromisně přistupovat ke všem formám narušení našeho života. Je nutné, aby ve vládě zazněl jasný a zřetelný hlas, jakým způsobem bude naše bezpečnost ošetřena. Ale především je to o nás lidech, kteří chtějí žít v míru a lásce. S tím také jít k dalším volbám. A i kdyby měl být za týden konec světa, chci mít každý den naplněný štěstím a láskou, protože to je smysl života zde na zemi. A pak věřím, že my všichni budeme mnohem silnější a jednotnější a nebudeme mít strach.